Obřad podle prastarých elfích tradic
Jak jste se seznámili?
Na tréninku. Tehdy jsem tam byla poprvé. Teď to bude znít pateticky, ale poskočilo ve mě, když jsem viděla Bena přicházet. Asi něco ve mě vědělo, že "to je to ono." Rok jsme kolem sebe chodili, aniž by nás napadlo rozvíjet nějaký hlubší vztah. Ale láska vznikla až o rok později na bitevním poli. Na Bitvě o Středozem jsme společně čelili horám nepřátel a mockrát se spolu probojovali hluboko do jejich řad. Po bitvě nám kamarádka polila kožešinu gulášem, a jelikož jsme spali v jednom stanu, tak byla uzavřena tepelná smlouva. Večer jsme si hodně povídali a našli v sobě zalíbení.
Jaká byla svatba?
Svatby jsme měli prakticky dvě. Jednu oficiální na úřadě. Jen my a svědkové, jeden z toho fotograf. Všichni bosí a úplně neformální. Po prvním chlebovém tanci v Lídlu, společném krájení chleba i vzájemném krmení se nanukem jsme jeli domů, kde proběhl ten pro nás důležitý obřad. Když jsme přijeli, ještě probíhalo chystání a dodělávání. Dort musela naše "cukrářka" ještě dozdobit a proto se odložil začátek obřadu. Nakonec to bylo dobře, protože v době kdy měl probíhat krátce sprchlo. Na samotné dění už bylo naštěstí hezky. Mezitím byl naražen sud se ciderem a tak se pozvolna začalo pít. Oblékání probíhalo pro každého z nás v samostatných pokojích. A oba jsme měli pár lidí co nám pomáhali a velice úspěšně i opíjeli. Naštěstí jsme se oba ubránili a nakonec jsme šli skoro i rovně (pozn.nevěsty: a líčit se pod vlivem je ještě větší sranda než se snažit jít rovně). Poté probíhal obřad podle prastarých elfích tradic, včetně společného boje proti Zášti, Nevědomosti a Závisti. Hostina byla přesunuta před focení, aby svatebčané neumřeli hlady a mezitím, co jsme se fotili byl zbytek hostů na procházce po okolí, aby se nenudili. Poté už se jen slavilo a konaly se tradice jako pití z dračího rohu hojnosti, předávání darů a tak. Po celou doby nám k tomu hráli a zpívali kamarádi a nejtalentovanější bardi v širém okolí. Celý den byl zakončen ve tři ráno slavnostním dlabáním bramborového salátu z dětské vaničky, který v tomto akurátním množství připravila maminka nevěsty.
Jaká byla kytice?
Hlavním prvkem byla brokolice. Původní plán byl vypěstovat si svoji v různých barvách a tvarech. Kočka ráda lehává v květináčích. Tak nás zachránil pan Lídl. Zbytek bylo hlavně sezónní luční kvítí, které trhala a posléze i aranžovala ženichova maminka. Nečekala jsem, že budou i korsáže. A už vůbec ne, že vymyslí i jak ji uchytit ženichovi na zbroj. Tak vznikla korsáž na magnetku. S brokolicí samozřejmě.
Jaké byly šaty?
Navrhovala a šila švagrosvědková. Sukně a kabátek s kapucí ze stříbřitého brokátu, svrchní šaty hnědé, z látky podobné jelenici. Podle podobného konceptu byl vymyšlen a ušit i "oblek" pro ženicha. Tedy brokátový plášť a lemy, zbylé z "jelenice". Na tom všem zbroj vyráběná kamarádem kovářem. Jako nutný a efektivní doplněk šavle, které vyráběl ženich sám.
Ady, jak jsi se cítila ráno ve svůj svatební den? Měla jsi svatební nervozitu?
Jak jsem se cítila? Jako brambora. Ale ne kvůli svatbě. To, že se vdávám mi došlo až když jsem viděla ten frmol doma a došlo mi, že to je vlastně už to ono. Pak jsem běhala dokola mávala ručičkama a všech se ptala: "co mám dělat, co mám dělat? je potřeba s něčím pomoct?" samozřejmě mi všichni říkali, že nic, že ať si sednu a dám kafe...
Bene, v 5 slovech popiš, co sis pomyslel, když jsi viděl nevěstu jít uličkou.
Asi jsem byl překvapen jak jí to sluší.
Party time! Především, jaký byl dort? A proč jste si vybrali svého cukráře?
Zelený, se stromem a moc dobrý. Cukrářka se vybrala sama. Nabídla se ženichova starší sestra a bylo to boží.
Co byl nejvíce nezapomenutelný moment z oslavy?
Když mi většina mužského osazenstva začala vracet klíče od bytu. Když ženich napíchl čtvrtinu dortu plastovou vidličkou. A jedl ji takhle. Bylo toho spousta.
Nějaké tipy pro budoucí nevěsty pro plánování svatby?
Nebojte se to udělat po svém. Nemusíte se držet klasického formátu: barevné téma, rozbíjení talířů, kilometrový špalír, kdy vám každý musí poblahopřát a všichni říkají to samé a vy se musíte jen usmívat. Pokud se vám nelíbí nějaké tradice NEMUSÍTE je dělat. je to váš den a v tento den by tu měli být ostatní pro vás.
Na tréninku. Tehdy jsem tam byla poprvé. Teď to bude znít pateticky, ale poskočilo ve mě, když jsem viděla Bena přicházet. Asi něco ve mě vědělo, že "to je to ono." Rok jsme kolem sebe chodili, aniž by nás napadlo rozvíjet nějaký hlubší vztah. Ale láska vznikla až o rok později na bitevním poli. Na Bitvě o Středozem jsme společně čelili horám nepřátel a mockrát se spolu probojovali hluboko do jejich řad. Po bitvě nám kamarádka polila kožešinu gulášem, a jelikož jsme spali v jednom stanu, tak byla uzavřena tepelná smlouva. Večer jsme si hodně povídali a našli v sobě zalíbení.
Jaká byla svatba?
Svatby jsme měli prakticky dvě. Jednu oficiální na úřadě. Jen my a svědkové, jeden z toho fotograf. Všichni bosí a úplně neformální. Po prvním chlebovém tanci v Lídlu, společném krájení chleba i vzájemném krmení se nanukem jsme jeli domů, kde proběhl ten pro nás důležitý obřad. Když jsme přijeli, ještě probíhalo chystání a dodělávání. Dort musela naše "cukrářka" ještě dozdobit a proto se odložil začátek obřadu. Nakonec to bylo dobře, protože v době kdy měl probíhat krátce sprchlo. Na samotné dění už bylo naštěstí hezky. Mezitím byl naražen sud se ciderem a tak se pozvolna začalo pít. Oblékání probíhalo pro každého z nás v samostatných pokojích. A oba jsme měli pár lidí co nám pomáhali a velice úspěšně i opíjeli. Naštěstí jsme se oba ubránili a nakonec jsme šli skoro i rovně (pozn.nevěsty: a líčit se pod vlivem je ještě větší sranda než se snažit jít rovně). Poté probíhal obřad podle prastarých elfích tradic, včetně společného boje proti Zášti, Nevědomosti a Závisti. Hostina byla přesunuta před focení, aby svatebčané neumřeli hlady a mezitím, co jsme se fotili byl zbytek hostů na procházce po okolí, aby se nenudili. Poté už se jen slavilo a konaly se tradice jako pití z dračího rohu hojnosti, předávání darů a tak. Po celou doby nám k tomu hráli a zpívali kamarádi a nejtalentovanější bardi v širém okolí. Celý den byl zakončen ve tři ráno slavnostním dlabáním bramborového salátu z dětské vaničky, který v tomto akurátním množství připravila maminka nevěsty.
Jaká byla kytice?
Hlavním prvkem byla brokolice. Původní plán byl vypěstovat si svoji v různých barvách a tvarech. Kočka ráda lehává v květináčích. Tak nás zachránil pan Lídl. Zbytek bylo hlavně sezónní luční kvítí, které trhala a posléze i aranžovala ženichova maminka. Nečekala jsem, že budou i korsáže. A už vůbec ne, že vymyslí i jak ji uchytit ženichovi na zbroj. Tak vznikla korsáž na magnetku. S brokolicí samozřejmě.
Jaké byly šaty?
Navrhovala a šila švagrosvědková. Sukně a kabátek s kapucí ze stříbřitého brokátu, svrchní šaty hnědé, z látky podobné jelenici. Podle podobného konceptu byl vymyšlen a ušit i "oblek" pro ženicha. Tedy brokátový plášť a lemy, zbylé z "jelenice". Na tom všem zbroj vyráběná kamarádem kovářem. Jako nutný a efektivní doplněk šavle, které vyráběl ženich sám.
Ady, jak jsi se cítila ráno ve svůj svatební den? Měla jsi svatební nervozitu?
Jak jsem se cítila? Jako brambora. Ale ne kvůli svatbě. To, že se vdávám mi došlo až když jsem viděla ten frmol doma a došlo mi, že to je vlastně už to ono. Pak jsem běhala dokola mávala ručičkama a všech se ptala: "co mám dělat, co mám dělat? je potřeba s něčím pomoct?" samozřejmě mi všichni říkali, že nic, že ať si sednu a dám kafe...
Bene, v 5 slovech popiš, co sis pomyslel, když jsi viděl nevěstu jít uličkou.
Asi jsem byl překvapen jak jí to sluší.
Party time! Především, jaký byl dort? A proč jste si vybrali svého cukráře?
Zelený, se stromem a moc dobrý. Cukrářka se vybrala sama. Nabídla se ženichova starší sestra a bylo to boží.
Co byl nejvíce nezapomenutelný moment z oslavy?
Když mi většina mužského osazenstva začala vracet klíče od bytu. Když ženich napíchl čtvrtinu dortu plastovou vidličkou. A jedl ji takhle. Bylo toho spousta.
Nějaké tipy pro budoucí nevěsty pro plánování svatby?
Nebojte se to udělat po svém. Nemusíte se držet klasického formátu: barevné téma, rozbíjení talířů, kilometrový špalír, kdy vám každý musí poblahopřát a všichni říkají to samé a vy se musíte jen usmívat. Pokud se vám nelíbí nějaké tradice NEMUSÍTE je dělat. je to váš den a v tento den by tu měli být ostatní pro vás.
Kdo byli vaši dodavatelé?
Svatební místo: Peníkov
Floristka: Věra Bártová
Hudba na obřadu: Vojtěch "Bardě" Domin a Eliška "Elza" Nejedlá
Hudba na párty: Vojtěch "Bardě" Domin a Eliška "Elza" Nejedlá
Svatební šaty a oblek ženicha: Veronika Bártová
Vlasy: Karolína Lukašíková Celá
Dort: Barbora Bártová
Foto: Matouš Bárta
Svatební místo: Peníkov
Floristka: Věra Bártová
Hudba na obřadu: Vojtěch "Bardě" Domin a Eliška "Elza" Nejedlá
Hudba na párty: Vojtěch "Bardě" Domin a Eliška "Elza" Nejedlá
Svatební šaty a oblek ženicha: Veronika Bártová
Vlasy: Karolína Lukašíková Celá
Dort: Barbora Bártová
Foto: Matouš Bárta
